Tímto článkem reaguji na diskuzi okolo StartupYardu a otázky ohledně povinné docházky na blogu podnikanivusa.com. Podle mého názoru není SY o motivaci , ale hlavně o pomoci zvednout projekt ze země. Typicky startupista nebude mít dostatek peněz na to, aby se mohl 3 až 6 měsíců nerušeně věnovat svému projektu. Nutnost vedle práce na svém projektu ještě chodit do práce nebo se věnovat jinému podnikání bude startupistu spíš demotivovat. Pokrok v projektu bude pomalejší a bez zpětné vazby nebude tušit zda jde správným směrem.
Už jsem se setkal pár programátory – studenty, kteří se nadšeně vrhli do nějakého projektu – intenzívně na něm pracovali dva až tři měsíce a pak zjistili, že o jejich úžasný projekt nemá nikdo zájem. Mentoři se podle mě spíš snaží přispět svou radou v oblasti v které startupista nemá takový přehled – jako finance, právo , reklama, marketing apod. Nemyslím si, že by jim tolik radili jak dělat ten základní business. Řada dnes úspěšných podnikatelů by mi dala za pravdu, že kdyby na začátku svého podnikání měli možnost ho zkonzultovat se špičkami v oboru, vyvarovali by spoustu zbytečných chyb.
Je tedy celkem logické, že aby se startupisti mohli setkat s mentory, tak musí být na nějakém místě. Chápu, že slova „povinná docházka“ evokuje školní škamna než svobodné podnikání. Na druhou stranu je to skvělá příležitost pro ty co váhají mezi dráhou zaměstnance a podnikatele. Těm méně zkušeným může SY dodat dostatek sebevědomí k tomu, aby se svým projektem uspěli na mezinárodním poli.
V inovativní podnikatelské kultuře spočívá budoucí úspěch naší ekonomiky a země vůbec. Automobilovou montovnou nemůžeme být věčně. Petr a Lukáš zaslouží spíš obdiv, že dokázali bez státní pomoci vydupat ze země životaschopný projekt, který pomáhá budoucím podnikatelům získat kapitál a zkušenosti a ještě za něj nemusí platit.