Daniel Dočekal se na Lupě se ve svém článku snaží vyvrátit tvrzení Jána Simkaniče o podstatném vlivu sociálních sítí na výsledek voleb. Správně poukázal na fakt, že aktivních uživatelů sociálních sítí je méně než polovina internetové populace. Nemohu ovšem souhlasit s tvrzením, že zbývající část obyvatel Facebook ovlivnit nemohl. Lidé se totiž naštěstí nerozhodují jen podle toho co se odehrává v sociálních sítích a klasických médiích – podstatný vliv na naše rozhodování má i naše okolí – kamarádi, rodina, kolegové i další lidé - výzkumné agentury pro to mají i pojem „názorový vůdce“ (opinion leader). Volby se staly hojně debatovaným tématem a tak se samozřejmě informace ze sociálních sítí dostanou i k těm co je nepoužívají. Krom toho i velká část „neaktivních uživatelů“ se na Facebook při podobně významných událostech na obsah sociálních sítí zřejmě podívá, stejně jako ta, která v nich nemá účet. Tato data ovšem nejsou k dispozici.
Souhlasím tady více s názorem Jána Simkaniče – kdy debata dvou kandidátů na 4. ledna na Primě rozpoutala diskuzi nejen o vhodnosti obou kandidátů, ale i tom zda nám média mají určovat koho máme volit. Proti tomu se zvedla poměrně silná nevole a vyústila v řadu témat týkající se voličské taktiky (Matěj Holan a další). Došlo zde k zásadnímu zlomu , kdy se oproti očekáváním (dle výzkumu veřejného mínění) změnily preference. Váhavější voliči se přesunuli od neperspektivních kandidátů (Franz, Sobotka, Roithová, Fischerová) k Dienstbierovi a Schwarzenbergovi. Ke knížeti se nakonec přidali i některá média a novináři – jak moc je ovlivnily sociální sítě lze jenom spekulovat. Sociální sítě tak dokáží s velkou rychlostí zdůraznit různá témata a působit i mimo ně samotné.
Dobrým příkladem může být vznik kandidatury Vladimíra Franze – bez počátečního masového ohlasu v sociálních sítích by měl minimální šanci dostat se více do masových médií.
Zda sociální sítě skutečně rozhodly volby by bylo možné zjistit jen na základě důkladného výzkumu vlivu sociálních sítí a médií na vývoj voličských preferencí reprezentativního vzorku obyvatel. Naštěstí nejsou všechna lidská rozhodnutí předvídatelná a tak nás nemůže ovládnout úzká skupinka mocných (i když pár magnátů by si to přálo).