Weblog – novinky ze světa web 2.0

Inspirujte se

Weblog – novinky ze světa web 2.0 header image 1

Losing the Signal – vzestup a pád Blackberry

26.11. 2016 · Novinky

Losing_the_Signal

Losing_the_Signal

Kniha je strhující příběh o tom vzestupu a pádu firmy kanadské firmy Research in Motion, nyní známé pod názvem Blackberry. Firmu založil v roce 1984 Mike Lazaridis se svým spolužákem Douglasem Freginem. Firma počátkem 90. let byla jediná, která se v Severní Americe zabývala bezdrátovým přenosem dat. Vyvinula řešení pro obchodní cestující, kteří tak mohli přijímat objednávky a bezdrátově je odesílat na centrálu. Později se k zakladatelům přidal v roce 1992 Jim Balsillie – ambiciózní a tvrdý obchodník s MBA titulem z Harvardu.

Přelomovým výrobkem byl v roce 1999 Blackberry pager – který uměl přijímat a odesílat emaily z MS Exchange serveru a navíc šifrovaně. Bylo to možné jenom díky tomu, že emaily byly odesílány pomocí jejich softwaru a přes jejich infrastrukturu. Za přenos dat si mohli mobilní operátoři účtovat zákazníkům něcon navíc a proto také všichni z nich souhlasili s tím, že firmě RIM budou platit měsíční poplatek 10 USD za každého zákazníka. Následoval první smartphone Blackberry 957. Během dvou let 1999 až 2001 po uvedení na trh se tak příjmy firmy zvedly osmkrát. Pro CEO z Fortune 500 neexistovala jiná varianta než Blackberry. Mobilní operátoři z celého světa stáli ve frontě až na ně dojde řada.
Chytrou fintou nabídnul RIM výrobcům telefonů spolupráci , kterým se mohli zapojit do jejich ekosystému. Nikdy ji ovšem nemysleli úplně vážně a dokázali tak díky tomu Nokii a Samsung zpozdit o dva roky s vývojem vlastního řešení. V roce 2005 tak Motorola, Nokia ani Palm neměli pohodlného emailového klienta. Blackberry tak zcela dominoval trhu se smarthphony.

Pak ovšem přišla rána – patentovému trollovi se podařilo v roce 2006 vysoudit přes 600 miliónů dolarů – spor se táhnul několik let a firmě hrozilo, že bude muset platit každoročně 8,5% z obratu na licenčních poplatcích. Což by firmě prakticky vymazalo veškerý zisk. Další ranou byl účetní skandál s antidatovanými opcemi na pro zaměstnance. To vrazilo klín mezi Lazaridise a Balsillieho , kteří dosud sdíleli současně post CEO. Do té doby takto neobvyklá kombinace fungovala skvěle, ale pak se začínala čím dál více zadrhávat.

Do toho přišlo uvedení iPhonu s vlastnostmi o kterých Lazaridis pochyboval – jako krátká výdrž baterie, provedení bez klávesnice, vysoká spotřeba dat atd.  Ovšem obrovská poptávka (i když zatím v USA) dala za pravdu Stevu Jobsovi – a tak RIM byl pod tlakem představit svou vlastní verzi dotykového telefonu. Extrémně krátká doba vývoje se podepsala na  jeho na mizerné kvalitě. V té době bylo i evidentní, že jejich dosavadní operační systém založený na Javě je brzdou vývoje dalších aplikací. Snažili se to změnit akvizicí firmy QNX, ale vývoj nového operačního systému vnesl do firmy chaos. Dokladem toho bylo i uvedení nedodělaného tabletu Playbook, který nakonec musel být stažen z trhu.  Ještě v roce 2010 měla s 22 milióny uživatelů více než 37% amerického trhu s chytrými telefony. Firmě se stále dařilo i na mezinárodním poli, ale na scéně se objevil další významný hráč – Android a během roku 2011 překonal počet uživatelů Blackberry.

Ranou do týla byl i masivní výpadek služeb v roce 2011 – zrovna v dobu uvedení nové generace iPhonu. Jim Balsillie tušil, že výrobou hardwaru nebudou schopni konkurovat gigantům jako Samsung a Apple a navrhoval otevření komunikačního nástroje Blackberry Messenger i pro ostatní platformy. Kvůli strachu o udržení stávajících zákazníků se to ovšem stalo až za dva roky. Mezitím to umožnilo vyrůst gigantům jako Whatsapp či Viber . Kvůli tlaku akcionářů bylo oba CEO Lazaridis i Balsillie  nuceni odstoupit ze svých postů. Firma musela masívně propouštět a také se jí nepodařilo udržet krok s konkurencí s operačním systémem od QNX a opustila i výrobu hardwaru. Dnes Blackberry prodává upravené Android telefony a soustředí se na dodávání zabezpečené komunikace pro velké korporace.

I když příběh nekončí ideálně – je to skvělý příklad jak malá firma dokázala vybudovat globálního hráče, který jednu chvíli dokázal konkurovat zavedeným gigantům. Poučit se z chyb ostatních je mnohem užitečnější než se pokoušet kopírovat úspěchy. Doporučuji knihu všem, kteří mají co do činění s prací v technologických firmách.

→ Žádný komentářTagy:······

Pitching & Investment Night at K10 – report

18.11. 2016 · Start-upy

V rámci Týdne podnikání proběhl 16.11.  pitching večer v coworkingu K10, který se nachází v nádherné vile vedle Havlíčkových sadů (a vedle ultimátní rezidence Pavla Tykače :-) ). Za investory zde byly přítomni Václav Dejčmar (co-owner RSJ, Credo Ventures)  Michal Mička (co-owner DRFG, CEO Incomming Ventures),  Jaroslav Trojan (ex Credo Ventures, co-owner Equus),  Ladislav Karkoška (ex ITEG, co-owner Frankl Pharma, K10), David Špinar (ex Google, ex H1, CEO Miton).

Ze startupů bylo vybráno 8 kandidátů – nutno říct, že na poslední chvíli – řada z nich obdržela telefonát o účasti až v 9 hodin večer předcházejícího dne. Jako první vystoupil Jakub Chromec z Byzance , kteří se věnují rozhraní mezi IoT a cloudovými službami. Jakub prezentaci neuměl nazpaměť a působil díky tomu trochu zmateně. Chyběl v ní srozumitelný příklad využití jejich služeb pro netechnické publikum a srovnání s konkurencí. Startupů věnujících se i hardwaru je ČR velmi málo a tak si jejich úsilí vážím. V zahraničí by jejich úsilí mohlo mít tak mnohem větší dopad.

Další v pořadí byl Alexander Bruna z CerebroAd kde integrují různé reklamní platformy do jednoho user friendly rozhraní nad kterým běží reporting. David Špinar jim oponoval, že na vývoji obdobných platforem pracuje v Google 6000 programátorů a stovky dalších v jiných firmách. Nicméně CerebroAd už mají první stovku platících zákazníků po Evropě, kteří oceňují jejich jednoduché a levné řešení.

Dalším prezentujícím byla Markéta Bláhová z Daytripv poměrně krátké době (cca rok a něco) dokázali získat více než 8000 turistů, které svezli jejich privátní řidiči mezi evropskými městy včetně zastávek na různých pamětihodnostech. Po právu se tak DayTrip stal vítězem celé akce.

Zendoro přišel představit Tomáš Juchelka. V jednom portálu integrují celý proces  prodeje nemovitosti – mnohem levněji než běžné realitní kanceláře. Investory trochu překvapil, že počítal s tím, že za rok zrealizuje pouze necelých 100 transakcí. Nejtěžší je ovšem najít zákazníky, kteří se zrovna chystají prodat nemovitost.

S opravdovou revolucí v elektronickém vzdělávání přišel Petr Slípek se svým projektem Toglic. Podařila mu neuvěřitelná věc – daří se mu nenásilně přesvědčovat učitele, aby začali jeho řešení používat. Dokáže jim totiž ušetřit práci s přípravou úkolů, které sami dobře znají. Do elektronického světa přináší interaktivitu mezi žáky – což si myslím, že je unikátní koncept i z světového pohledu.

Právník a ekonom Richard Malovič se několika kamarády založil firmu Whalebone , která se věnuje kybernetiké bezpečnosti na úrovni DNS. Ještě jako student Richard uklízel ulice v Oxfordu a neostýchá se s tím pochlubit ani na svém profilu na Linkedin. Je vidět, že nebojí žádné práce a to je určitě klíčová vlastnost pro úspěšného podnikatele a startupitu.-

Vnést moderní způsob komunikace mezi pacienty a lékaři se snaží řešit Doki , které představil Petr Kopřiva, ale jinak rovněž patří do stáje Richarda Maloviče.  Jako poslední startup vystopoupili   boatify.me , kterému se budu věnovat více v samostatném článku v budoucnu.

→ Žádný komentářTagy:

Stane se Kiwi (dříve Skypicker) globálním hegemonem v cestovním ruchu?

4.11. 2016 · Start-upy

Kiwi

Oliver Dlouhý

Klub investorů na VŠE přivedl 2.11. 2016 na přednášku Olivera Dlouhého – šéfa Kiwi.com (dříve známého pod názvem Skypicker). Jeho nápad byl jednoduchý – propojit nespolupracující aerolinky mezi sebou a dosáhnout tak levnější ceny letenky přes další zastávku. Problém je, že když máte takový let s více aerolinkami, tak při zpoždění jednoho z letů , ztrácíte nárok na náhradu zmeškaného letu. Tuto situaci pokrývá Kiwi svou garancí – provozují nonstop zákaznickou podporu, která takové situace řeší. Díky tomu si mohou k cenám letenek přirazit poměrně tučnou marži ve výši 10-20% , která je ve světě aerolinek nebývale vysoká. Firma tak nepotřebuje nutně další investice a dokonce generuje relativně slušný zisk i při velmi razantním růstu (30% měsíčně). Odhadovaná valuace firmy je tak kolem 300-400 miliónů dolarů , vzhledem k tomu, že investice nepřesáhly 2 milióny dolarů, tak se investorům podařilo chytit budoucího jednorožce (= firmu s valuací nad 1 mld dolarů) velmi levně. Nejlépe je na tom Jiří Hlavenka, který jako první uvěřil Oliverovo myšlence a za svých 400 000 Kč drží 25% podíl. Špatně na tom ani není první programátor, který se na začátku rozhodl pracovat za podíl na firmě , což mu vyneslo krásný 14% podíl.  Na zakladatele tudíž moc nebylo a z dnešního pohledu se to jeví, že svůj podíl prodal levně. Po bitvě je ovšem každý generál.  Určitě je lepší vlastnit 27%  rostoucí a ziskové firmy nebo 80% firmy, která propásla svůj růst čekáním na správného investora.

Firmě nahrává i situace v letecké dopravě – kdy řada největších aerolinek má žalostně zastaralé IT systémy – např. téměř žádné nedokáží nabízet personalizované nabídky. Velká příležitost pro Kiwi je i mobilní aplikace – ta má šanci se stát první volbou pro hledání a nákup letenky. Odsuď už je krůček k nabídce ubytování , transferů ale i dalších typů dopravy. Kiwi už sonduje možnosti např. v železniční dopravě. Díky obrovskému množství dat o hledání spojů (které firmě poskytují partneři jako Skyscanner nebo Kayak) z celého světa tak mají unikátní přehled o tom co lidé hledají. Firmě tak nic nebrání začít provozovat svou vlastní flotilu letadel. Díky přístupu k obrovskému množství lidí hledajících spojení má Kiwi daleko nižší náklady na získání zákazníků než vynakládají aerolinky. Je to podobné jako kdyby Google rovnou prodával zboží – žádný eshop už by si neškrtl. Ty se brzy ocitnou ve stejném postavení jako jsou dnes hotely vůči Booking.com. Ty chytřejší přenechají náklady na získání zákazníků i obsluhu zákazníků Kiwi a budou se soustředit čistě na optimalizaci přepravy. Vzhledem k tomu, že dnes 85% zákazníků se v cestovním ruchu orientuje podle ceny, tak trendu nízkonákladových aerolinek začínají přizpůsobovat i běžné aerolinky. Příplatky za kufr, poplatky za rezervaci sedadla či platbu kartou se stávají standardem i u klasických aerolinek. Některé z nich si zřizují nízkonákladové divize, aby si tolik nekazili značku u těch zbývajících 15% pro které není cena prioritou.

Díky masivnímu počtu zákazníků Kiwi (tuším, že jich je ke 2 miliónům) se tak otvírají pro KIWI obrovské příležitosti v crosselingu. Tyto posuny v cestovním ruchu zatím téměř vůbec neregistrují cestovní kanceláře – jejich postupy a technologie zaostávají za moderními trendy. Mladým lidem už dnes stačí mobil a několik aplikací jako Booking.com, AirBnB a Uber. Za pár let tam přibude Kiwi a cestovním kancelářím zbudou akorát důchodci a těch 15% lidí pro které je podstatný servis a nikoliv cena.

Co si myslíte Vy změní Kiwi způsob jak dnes cestujeme a trávíme dovolenou?

→ Žádný komentářTagy:····

Zákaznický servis a přeprava balíků v ČR

15.4. 2016 · Novinky

ppl

Na českém trhu s balíkovou přepravou dominuje stále Česká pošta (cca 50%) následuje PPL s podílem cca 25% , dalším je DPD, který může mít tak 10-15% , na čtvrtém místě je  GEIS a další menší firmy. Z těchto hráčů má se daří zvětšovat tržní podíl pouze jednomu.

České poště podíl průběžně klesá, protože nedokáže spolehlivě doručovat tzv. „Balíky do ruky“ nemalá část z nich končí místo na adrese příjemce k vyzvednutí na poště. Zatímco u PPL nebo DPD  se kurýři aktivně snaží o doručení (a jsou na tom finančně motivováni) a jsou schopni doručit napoprvé odhadem více než 90% zásilek. Zatímco u České pošty není neobvyklé, že se to podaří jenom u 70% zásilek. Jak doručování může někdy vypadat popsal před několika lety Patrik Zandl.

Není složité určit kdo z druhé dvojice PPL a DPD se daří zvyšovat tržní podíl. DPD má moderní webové stránky, fungující mobilní aplikace i jejich obchodní oddělení se snaží. Když jsem před několika lety poptal jejich služby, dostal jsem téměř obratem zajímavou nabídku, kterou jsem využil jenom jednou a víc už jsem jejich služby nepoužíval. Od té doby mi aspoň jednou za rok zavolá jejich obchodník  a zeptá zda nějaké služby nepotřebuji. Od České pošty ani od PPL jsem se takové pozornosti nedočkal.

Pokud by existovala soutěž o nejzastaralejší firemní webové stránky společností s obratem nad miliardu, tak by PPL zcela jistě vyhrálo. Stránky vypadají jako kdyby se od vzniku firmy koncem devadesátých let vůbec nezměnily. Na titulní stránce najdeme hned dva výrazné odkazy na neexistující mobilní aplikace.  Zrovna nedávno se novým ředitelem PPL stal  ing. Chvátal, tak možná se brzy dočkáme změny. Možná by se našla i  webová agentura, která by webové stránky ráda udělala zdarma a místo těch neexistujích aplikací by tam měla své logo.

→ 1 komentářTagy:

StartupYard Demo Day 2016

7.4. 2016 · Start-upy

Dne 6.4.2016 proběhl StartupYard Demo Day v Royal Theatre na Vinohradech. Na úvod vystoupil Cedrix Maloux s působivou prezentací o StartupYardu – zájem o vstup se za poslední dva roky razantně zvednul – v tomto posledním běhu se do něj hlásilo 306 projektů. Pravděpodobnost neúspěchu u startupu se pohybuje kolem 90% – ty co projdou StartuYardem tak se jim pravděpodobnost sníží na 34%. Prvních 20 dnů programu mají startupy intenzívní mentoring od cca 100 mentorů – což řadě zcela jistě přeorá původní záměr.

Dalším řečníkem byl Mergim Cahani z startupu Gjirafa, který úspěšně válcuje Gooogle na albánsky mluvícím trhu. Předcházelo tomu ovšem dva roky tvrdé práce, včetně krize, kdy na poslední chvíli investor změnil vedení a zrušil plánovaný kontrakt. Nedávno se jim podařilo získat investici 2 mil. USD a pokračují dál v tažení.

Jako první startup se představil ClaimAir, který zautomatizoval vymáhání náhrad za zpožděné lety a ztracené kufry u aerolinek. Mě to nepřijde úplně jako sympatický business – takový racketeering v rámci zákona. Jejich velký úspěch bude znamenat peklo pro aerolinky – ve svém důsledku by to mohlo vést i ke zdražení letenek.

Další byli Satismeter , kteří chytrým způsobem zjišťují zákaznickou spokojenost a díky tomu dokáží snižovat odchody zákazníků. Přesvědčili už řadu TOP zahraničních firem z oblasti SAAS a mají tak našlápnuto k razantní expanzi. Podstatné pro ně bude se zaměřit na ten správný segment a v něm excelovat.

Pokračoval Pavel Konečný z NeuronSW , kteří se zaměřili na věci okolo umělé inteligence, deep learningu a neuronových sítí, ale vybrali si zpracování zvuku.  Dokážou například na základě poslechu převodovky auta zjistit závadu dřív než si ji všimnete vy nebo mechanik.  Jejich projekt se už objeví u českého výrobce 3D tiskáren, kde bude detekovat možné závady a problémy. Pokud se jim podaří přesvědčit jednu automobilku a získat investora (hlavně na cloudový výpočetní výkon)  tak  za pár let si bude jejich systém s námi povídat v callcentru.

Speedifly jsou původem z Bulharska, ale to jim nebrání dobře rozumět britským „millenials“ – věří, že jim dokáží nabídnout personalizované zážitky (letenku + ubytování) lépe než dosavadní prodejci , kteří se zaměřují jenom na ceny a slevy.

Marek Nový představil revoluční způsob přehrávání videí s lépe integrovanou reklamou přímo ve videu – Stream.plus – doufám, že s ním uspějí dříve než jim jejich chytrý nápad někdo vyfoukne.  Následovali Toteminteractive.com původem z Polska – ti přináší interaktivitu do elektronických displejů. Příště už tenhle prank od Adobe bude jednodušší zařídit.

Na nápad NeuronAd – vytvořit reklamní síť , která obejde adblockery reagoval publicista Daniel Dočekal tímto tweetem:

Boatify naskočilo na vlnu AirBnB pro X (za X si dosaďte cokoliv co lze pronajmout) a poměrně inovativním způsobem propojuje majitele jachet a jejich pronajímateli. V nabídce mají už 280 lodí a plánují „road“  trip lodí po Středozemí.

Poslední startup  SALUTARA založili veteráni z OVBfinance (asi je už přestalo bavit přebouchávat pojistky a prodávat pojištění jako investici :-) )  a vrhli se na slibný svět lékařské turistiky. Kdyby se jim v budoucnu podařilo přesvědčit nějakou soukromou americkou pojišťovnu, tak se jejich služba může stát  miliardovým businessem. Svým způsobem by se k těm pojistkám nějak vrátili zpět :-) .

Závěrem musím říct, že všechny pitche byly přesvědčivé a na řečnících bylo vidět, že mají natrénováno – každý z nich sklidil upřímný potlesk. Oproti minulým rokům téměř všichni již mají založenou firmu ve Velké Británii a jsou tak připraveni pro získání zahraniční investice.  Nebylo by na škodu, kdyby takový Demo Day pro uvedené firmy pomohla třeba CzechICT uspořádat v Silicon Valley či v Londýně.

→ Žádný komentářTagy:

Proč plavat mimo český rybník

21.3. 2016 · Start-upy

K napsání článku mě inspiroval rozhovor na se zakladateli aplikace Freelo na  mladypodnikatel.cz .  Freelo je zajímavá aplikace na řízení projektů, kterou vyvinula parta 3 kamarádů. Dokázali se poučit z předchozích projektů a než se do práce pustili, tak si udělali průzkum mezi potencionálními zákazníky. Podařilo se jim tak vytvořit aplikaci, kterou její uživatelé oceňují.

Zakladatelé trpí něčím co bych nazval „českým syndromem“ – chtějí nejdříve vyzkoušet český trh a až pak se vrhnout do zahraničí. Nemyslím to nijak zle, ale pozoruji to často u firem,  které sídlí mimo Prahu.  Lidé, kteří žijí nebo pracují v Praze mohou mají zřejmě více možností jak se potkat s ostatními startupisty na různých akcích a mají asi jaksi blíž k mezinárodnímu businessu. Jinak si to nedovedu vysvětlit.

Když jsem byl mezi startupisty v Bulharsku, tak se žádný z nich se nezaměřuje jen na bulharský trh. V minulých letech totiž až 20% Bulharů pracovalo v zahraničí. Úspěšní zakladatelé bulharských firem  většinou mají praxi v zahraničí nebo v mezinárodní firmě. U českých startupů tomu tak většinou není – na rozdíl od Bulharů jsme se v minulosti měli poměrně dobře a lidé se znalostí IT nemuseli uplatňovat své znalosti v zahraničí.

Připravit anglickou verzi vedle té české aplikace nepředstavuje žádné velké náklady. Firmě to tak umožní se od začátku učit se novým dovednostem a poznávat fungování zahraničního trhu. Celé firmě to tak pootevře oči tím správným směrem – například nezapomenout na časové pásma v aplikaci, využití CDN (content delivery network atd.)  Mohou  být už od začátku v anglickém indexu Google a pracovat na linkbuildingu. Nejpodstatnější vždycky zůstane učicí křivka – ta s anglickou verzí poroste hned od začátku. Můžete si říct – co na tom, pustíme se do toho za rok nebo dva. Jenže rok či dva jsou v technologickém světě strašně dlouhá doba. Ve oblasti webových služeb a aplikací je silná tendence k monopolizaci – a když budete váhat, tak zítra se může stát, že stejnou službu nabídne Google nebo Microsoft a vy už budete mít výrazně nižší šance uspět.

Počet anglicky mluvících lidí je více než 400 miliónů, angličtinu jako druhý jazyk ovládá minimálně dalších 400 miliónů, podle některých odhadů až 1 miliarda. Což představuje trh , který je až 150x větší než ten český. Je tam sice větší konkurence, ale nikoliv stopadesátinásobná. Ve skutečnosti je ten trh ještě větší – 399 Kč totiž pro americkou nebo britskou firmu představuje daleko menší položku v rozpočtu (za neomezený počet uživatelů je to i tak nízká cena, podle mě neudržitelná při velkém počtu firem).  Nemluvě o tom, že internet není zdaleka jenom anglický – zajímavý počet uživatelů je mluví španělsky, portugalsky či arabsky – to často americké startupy vůbec nezajímá. Firmy z Evropy v tomto mají výhodu – s jazykovými verzemi počítají od začátku.

Doufám, že i další schopní programátoři a podnikatelé si uvědomí své komparativní výhody a začnou od začátku myslet na zahraniční trh. Přeju klukům z Freelo , aby se někdy tou konkurencí Basecampu opravdu stali.

→ Žádný komentářTagy:··

Řízení rizika v podnikání

6.3. 2016 · Novinky

Když se několik mých známých dostalo do problémů v podnikání, které nezavinili tak jsem rozhodl napsat tento příspěvek. Obdobné příběhy najdete i jinde například tady nebo více mediálně známý tady. Průhěh je vždy stejný – na začátku je úspěšné podnikání , pak komplikace s odběratelem (nejčastěji nezaplacení) a pak krach.

Mnoha těmto příběhům se dá předejít pokud začnete v podnikání skutečně řídit riziko. To nejčastější riziko spočívá v nezaplacení. To nikdy spolehlivě nemůžete vyloučit ani se vůči němu na 100% pojistit, pokud si nenecháte platit předem. Dá se však rozumně snížit – když budete držet několika následujících zásad:

1)  Smluvní dokumenty – vyplatí se investovat pár tisíc, aby Vám právník připravil správnou objednávku, smlouvu, obchodní podmínky. Překvapuje mě kolik podnikatelů to zanedbává. Nezapomínejte ani na dokumentaci toho, že jste práci nebo produkt předali. Pokud budete mít smluvní dokumentaci v pořádku, usnadní Vám to vymáhání případné pohledávky.

2) Zálohy –  ne vždy je možné si platbu zálohy sjednat, ale pomocí i malé zálohy si můžete ověřit platební morálku a disciplínu. A v neposlední řadě si můžete ověřit zda člověk s kterým jednáte, skutečně v dané firmě pracuje a má pravomoc uzavírat smlouvy či objednávky.  Budete si divit, ale kamarádovi do autosalónu přišel člověk, který vystupoval za firmu, která se chystala podnikatelský záměr v přepravě a nákup několika vozů.  Vypůjčil si tak zdarma auto (podepsal smlouvu). Když ho nevracel a pořád měl nějakou výmluvu – tak věc oznámili na policii, kde zjistili , že se jedná o celostátně hledaného pachatele. Začínající firma neměla webové stránky, akorát informace o záměru byly zmíněné v televizním pořadu. Když pak vypátrali kontakt na firmu tak o daném člověku samozřejmě nic nevěděli. Příběh skončil dobře – auto se jim pachatel nakonec i s klíčky nechal na benzínce.
Proto i minimální záloha takové vykuky odradí.

3) Prověřování – dnes existuje řada veřejných rejstříků, které Vás mohou upozornit na různé nesrovnalosti. Existuje šikovná služba službu
www.creditcheck.cz , která  umí přes IČO prověřit víc než desítku registrů najednou.  Neexistence negativního záznamu neznamená spolehlivou firmu – ale pomůže Vám to odfiltrovat rovnou ty největší průšvihy. Další možností jsou i sociální sítě – ty Vám někdy mohou i zachránit i život. Pro mezinárodní obchod můžete využít služeb  Dun & Bradstreet u nás v ČR zastoupena firmou Bisnode.  Jeden známý internetový podnikatel a investor  by Vám mohl vyprávět , jaké je to naletět podvodníkům a přežít únos.

4) Finanční polštář – peníze se mají točit – říkají podnikatelé, ale je lepší si nějaké otočení odpustit a ponechat si finanční rezervu. I malá rezerva Vám často může vytrhnout trn z paty. Jako záloha se Vám může hodit i kontokorentní úvěr v bance.

5) Organizace podnikání – snažte se mít v podnikání pořádek, tak aby jste mohli jednoduše některé činnosti delegovat v případě potřeby.  U vážné nemoci nevíte jak se Vám to může hodit – dobře to ilustruje článek B. Rektorové Můžete si dovolit nádor? Jak si nastavit procesy dobře popisuje Robert Vlach v tomto článku.

Všichni známe pravidlo tzv. diverzifikace investic – (tj.  nemít všechna vejce v jednom košíku) – to samé platí i pro Vaše odběratele či dodavatele. Většinu zakázek máte pouze pro jednu firmu? V tom případě s ní sdílíte stejná  ne-li vyšší rizika.  Nechápu proč to zemědělec B. Rada nevzal v potaz – snadno ho tak mohl Agrofert ovládnout.

Rovněž je vhodné se zamyslet nad formou svého podnikání – jako živnostník ručíte veškerým svým majetkem, proto si  pečlivě proberte všechny možné scénáře. Máte zaměstnance? Co nemoc či vážný úraz, budete moc podnikat dál? Máte rodinu? Pokud potenciálních rizik je hodně, stojí za úvahu zda nezaložit společnost s ručením omezeným. V případě nezaviněných komplikací Vám tak neúspěch v podnikání nezničí partnerský a rodinný život. Podnikání vyžaduje vždy určitou míru rizika – nedá se všem vyhnout, ale dají se řídit.

→ Žádný komentářTagy:

E-rezidentem v Estonsku

13.1. 2016 · Novinky

estonsko e-residency

ID karta

Estonsko je nejsevernější ze všech pobalstkých republik, má 1,3 miliónu obyvatel. Při odtržení od Sovětského svazu v roce 1991 vsadila na rozvoj technologií a internetu. Zatímco u nás v roce 2001  probíhal pochybný projekt „Internet do škol“, tak v Estonsku měli již v roce 1997 připojeno na internet 94% škol. Od roku 2002 je pokryta většina obydlených oblastí WiFi, od roku 2007 probíhají volby elektronicky. Všichni občané jsou vybaveni čipovou kartou s pinem a tak 94% z nich podává daňové přiznání online. Zabere jim to průměrně 5 minut, protože většinou údajů poskytnou automaticky místní banky. Daněmi a volbami to nekončí – Estonci stejnou kartu používají u lékaře, recepty  a dokonce i pro parkování a městskou dopravu, o katastru nemluvě.

Tento koncept e-govermentu přináší jednu zajímavost – odděluje fungování státu od  jeho fyzických hranic. Estonská vláda i soudy již od roku 200o funguje bez papíru. Pro to aby zákon  vstoupil v platnost – stačí elektronický podpis prezidenta, u nás zákon musí prezident fyzicky podepsat a pak se musí vytisknout ve Sbírce zákonů. Tvorba všech zákonů probíhá rovněž elektronicky a všechny změny jsou dostupné ihned online.  Je přesně vidět, kdo co měnil,  přidal atd . což omezuje různé lobbistické a korupční tlaky.  V Estonsku žije poměrně velká ruská menšina a tak obavy z Ruska jsou zde na místě.  Proto estonská vláda připravuje záložní zahraniční lokalitu pro umístnění e-Govermentu, tak i kdyby se objevili  neznámí zelení mužíčci jako na Krymu, tak se vláda může sebrat, spustit záložní lokalitu a odjet do Karibiku a tam plnohodnotně fungovat.

Estonce pak napadlo nabídnout tuto infrastrukturu i do zahraničí a přilákat tím investory  a zvýšit zájem o místní služby. Představte si, že jako podnikatel si požádáte online o vydání ID karty , kterou Vám do měsíce doručí na nejbližší estonské velvyslanectví, kde si ověří Vaše doklady a sejmou otisky prstů. Pak už si můžete jednoduše otevřít účet v estonské bance, založit firmu a digitálně podepisovat dokumenty. Dalším záměrem Estonska je propojit se i na další evropské finanční a daňové úřady – pokud budete využívat estonské banky, tak si budete moc podstatně zjednodušit život – daňové přiznání za firmu budete mít rovněž online a za pár minut.

Do 31.1.  se platí za žádost jenom 50 EUR, tak pokud o e-Residency  v Estonsku uvažujete, tak máte nejvyšší část – od února se poplatek zvyšuje na 100 EUR.

→ Žádný komentářTagy:···

Liftago a český přístup

29.11. 2015 · Start-upy

Liftago začlo fungovat v betaverzi od srpna roku 2013, od ledna 2014 pak v plné verzi. Na začátku se nevyhnuli chybám, kdy jim aplikace nefungovala správně.  Omylem bylo i budování rozsáhlého affiliate marketingu s multilevel systémem, kdy si někteří partneři začli na tehdy neznámé značce spíš parazitovat (např. různé profily rádoby Liftaga na sociálních sítích). Liftago se čestně ke všem chybám přiznalo na svém blogu.

Tvrdí tam, že „špatné plánovat expanzi, když ještě nemáte výsledky doma“.  To mi přijde jako takový typický český přístup – a je chyba, že ho se drží i investoři Liftaga.  Bojí se totiž rizika – pokud chybujete na více trzích, stojí to samozřejmě víc peněz a případný neúspěch by bolel více. Globální úspěch se ovšem bez podstoupení většího rizika dělat nedá.

Úspěch aplikace typu Liftago nestojí na jejím technickém provedení, ale na tom jak dokáže rychle růst a přitom lokálně vyrovnávat nabídku a poptávku. Základem růstu téměř každé firmy je schopnost najít a získat kvalitní lidi.  Není to jednoduché na českém trhu, ale v zahraničí je to mnohonásobně těžší. Nechápu proč s tím Liftago už nezačalo už dříve. Například estonské Taxify začlo ve stejnou dobu (v roce 2013) a dnes už jsou v 11 městech ve 8 zemích. Přitom od investorů mají podobnou částku jako Liftago.

Mít pobočku v zahraničí, komunikovat s kolegy v cizím jazyce – to není vůbec snadné. Čím dříve to začnete zkoušet, tím dřív v tom máte šanci dosáhnout excelence. Liftago se tak mohlo svézt na odporu evropských taxikářů proti evropskému tažení Uberu a nabídnout jim funkční alternativu.  Každý měsíc zpoždění znamená, že trh obsazuje konkurence. Odlákat řidiče i zákazníky od zaběhnuté konkurence je mnohem nákladnější.  Moc dobře to ví i investoři Uberu – pro to má tak bláznivou valuaci, věří totiž, že jeho rychlá expanze mu zajistí neotřesitelnou pozici světové jedničky.

Po vyplnění emailu a státu na stránkách Liftaga dostanete email , kdy se jejich služba v dané zemi objeví. Ambiciózní , ale proč tam není seznam větších českých měst? Mnohem jednodušeji by jim to pomohlo rozšiřovat službu po České republice, ta je podle mě rovněž příliš pomalá.  Proč když investoři vidí, že core business funguje, proč se nezkusí akvizici např. konkurenčního Hopin taxi? Spojit síly by oběma mohlo pomoci v expanzi na další trhy.

Sám Liftago používám a doporučil jsem ho řadě kamarádů. Zakladatelům i investorům Liftaga fandím a přeji jim méně strachu a rychlejší expanzi.

→ Žádný komentářTagy:···

Microsoft Startup Elevator

27.10. 2015 · Start-upy

microsoftelevator

Česká pobočka Microsoftu pozvala 26.10. 2015  zástupce startupů na akci nazvanou Startup Elevator do svého nového sídla. Kdo chtěl mohl přijít dříve na prohlídku nového sídla, které je pár kroků od toho původního, stále v BBcentru – v budově Delta. K tomu se vrátím v jiném článku. Úvodní řeč měl Aleš Holeček – což je člověk, který vedl tým vývoje Windows 7,8 i 10 – produktu, který používá stovky miliónů lidí.  Mluvil hlavně o sobě a svých začátcích – kdy se rozhodl odjet do USA  budovat svou firmu, kterou úspěšně dovedl na burzu. Původně se jeho firma jmenovala MetaTools , po fůzi s několika dalšími byla přejmenována MetaCreations a nakonec skončila jako Viewpoint. Pouze pamětníci z řad grafiků si vzpomenou na jejich doplňky do Photoshopu KPT Tools nebo na Fractal Design Painter.

Potom Microsoft představil svůj Microsoft Bizspark - program podpory pro startupy. Kupodivu jeho účelem není prodej produktů Microsoftu, ale opravdu pomoc začínajícím firmám. Ty musí splňovat 4 jednoduché podmínky:

  • musí se zabývat vývojem softwarových produktů nebo služeb
  • musí se jednat o soukromou firmu
  • roční obrat nižší než 1 milion USD (dokládá se čestným prohlášením :-) )
  • doba podnikání musí být kratší než 5 let

Kromě technických konzultací, mentoringu, pomoci s marketingem podpora spočívá v poskytnutí všech vývojových nástrojů v MSDN (licence zůstávají i po skončení programu). Navíc na každého vývojáře je k dispozici kredit 150 USD měsíčně na služby Microsoft Azure (pro 5 lidí max).  Co možná řada lidí netuší, ale paradoxně Azure podporuje i Linux – využívá ho prý až 20% všech virtuálních strojů. Tím pádem není problém jet v klasických kolejích – PHP, Apache, MySQL. Celá infrastruktura běží v 19 datacentrech po celém světě a každé má až 600 000 serverů – dohromady je to těžko představitelných 11 miliónů serverů. To je dvakrát víc než má Amazon a třikrát víc než Google.

Další přednášku měla Bára Polachová , marketingová manažerka pražské pobočky Uberu, jedna ze dvou pražských zaměstnankyň (pokud nepočítáme ředitele, který je pro celou střední Evropu). Zaujala mne jedna z metrik, které Uber používá – čas příjezdu auta od jeho zavolání – v San Francisku už je jsou to skoro 2,5 minuty od zadání. Praha má zatím průměr 5,6 minuty. Růst firmy je opravdu fenomenální – je to i díky velmi ploché organizační struktuře a poměrně velké volnosti lokálních zástupců, kteří si vybírají z centrální nabídky co se jim do daného regionu hodí.

Po coffee breaku s výbornými quiche od   kiskis.cz a koláčky od tartaletka.cz následovalo „pičování“ aneb představení 3 startupů , kteří už s Microsoftem spolupracují – Portadi.com (cloud identity and access management), Blinnker.com (sociální síť pro motoristy)  3doid.com . O nich více detailů až příště.

→ Žádný komentářTagy:·····