K tomuto článku mě vyprovokoval článek Jakuba Macha s názvem „Nebojte se jít se svým startupem proti proudu“ zveřejněný na Lupě.
K několika jeho otázkám:
Trendové aplikace – pokusit se uspět a prorazit v konkurenci totiž generuje úplně něco jiného – jsou to zkušenosti a kontakty a ty Vám rozhodně neztratí. A já se ptám Jakuba Macha – můžete specifikovat kdo se skrývá za Vaším rčením „hodně lidí“. Taková klišé se možná hodí na diskuzi do hospody a nikoliv do odborné publikace. Většina z těch, kteří se pokusili něco vytvořit a podařilo se jim se aspoň svézt na vlně , bude úspěšná i budoucnu – i když to nebude startup a IPO – tak se jim určitě podaří minimálně najít třeba zajímavou a skvěle placenou práci v jiné firmě.
Vstup investora
Pohled Jakuba Macha je typickým příkladem laika bez zkušeností s podnikáním a investicemi. Proč jste se tedy více nerozepsal o těch prvních možnostech jak financovat začínající technologickou firmu? Zjistil byste, že krom toho, že Vaše rodina nebo opravdu dobří přátelé budou mít pár miliónů navíc , žádné další nejsou. Osobně budu mít radši ve firmě investora než peníze rodiny nebo přátel. Profesionální investoři s případným neúspěchem počítají – rodina nebo přátelé neúspěch ponesou hodně těžko a dost možná jim budete muset půjčené peníze vracet ze svého. Venture investoři nepřináší jenom peníze, ale i důležité kontakty a notnou dávku zkušeností. Je logické, že investoři se snaží svou investici ohlídat. Možná to někomu zvenčí může připadat jako zaměstnání, akorát s tím rozdílem, že pokud za svého přičinění dojdete k úspěšnému exitu možná si vyděláte více než zaměstnanec za celý život. Stěhování za prací je ve světě naprosto běžné, akorát u nás v ČR zřejmě asi nepochopitelné. K čemu Vám bude „užívání firmy“ když nebude mít dost peněz na schopné programátory , propagaci atd. Po čase Váš převálcuje konkurence, které to co Vám schází, bude mít k dispozici.
Exitová strategie
Další odstavec bez znalosti věci – exit vždy neznamená, že Vám ve firmě nezůstane nějaký podíl. Ale i kdyby je X letech budování firmy je prospěšné si oddechnout i kvůli tomu, že každé firmě po letech prospěje ve vedení čerstvý vítr. Divím, že víte důvod proč Mark Zuckerberg neprodal celý svůj podíl. Není to náhodou, že hodnota firmy a tím jeho podílu firmy dramaticky roste?
Proč oslavujeme workoholiky?
Já myslím, že slávu mají úspěšní lidé, ale to neznamená , že jsou automaticky workoholici. Ne každý kdo intenzívně pracuje je workoholik. Pro workoholiky je totiž typické, že mají problém s organizací práce, nejsou schopni práci delegovat atd. – to nejsou věci, které by vedly k úspěchu. Workoholismus se vyznačuje tím, že člověk nemá krom práce jiné koníčky, nemá čas na nic jiného než na práci, zanedbává rodinu.
Tento odstavec je snad největším projevem české malosti – „radši nebudu nic dělat, abych se snad nepředřel“…
Příjmový model
Další blábol bez znalosti věci – myslíte si, že Google nebo Facebook měli hned na začátku příjmový model? Když budete mít báječný produkt a nadšené uživatele – tak peníze opravdu přijdou sami. Michal Illich si luxus neohlížení na příjmy může dovolit – jeho poslední exit mu přinesl tolik, že pokud se bude chovat racionálně, tak bude zajištěný do konce života. Na druhou stranu, to že říká, že se na příjmy neohlíží, nutně neznamená, že příjmový model nemá vymyšlený v záloze. Až jeho produkt získá dostatek věhlasu, tak jej vytáhne na světlo.
Závěrem mi přijde článek Jakuba Macha opravdu jako snůška naivních blábolů. Možná se snažil napsat provokativní článek, ale bez znalosti věci. Podle několika souhlasných komentářů se mi zdá, že jeho článek postihl typickou českou malost – investoři Vás oberou, pracovat víc než 8h denně je workoholismus, Michal Illich je ňouma co ví houby příjmovém modelu a vůbec podnikat a něco zkoušet je riziko!!