K tomuto článku mě vyprovokoval článek Jirky Rosteckého. Jirka v něm zdůvodňuje svoje rozhodnutí pro ne-studium vysoké školy. Uvádí, zde řadu argumentů, které si podle mě vyložil nesprávně. Nemám mu to nijak za zlé, protože je mimořádně složité argumentovat proti něčemu co jste sami nevyzkoušeli.
První argument byly kontakty – Jirka má pocit, že cenných kontaktů i mimo VŠ nasbíral dost. Zásadní je ovšem jejich hloubka. Vysoká škola je obdobím, kde máte dostatek času vytvořit opravdové přátelství - a to s lidmi, kteří jsou o něco více nadanější, schopnější, chytřejší než zbytek populace. Čím náročnější školu si vyberete, tím schopnější budou lidé kolem Vás. Řadu kontaktů a přátel si můžete najít i v zaměstnání nebo ve sportu, ale tam už bude složení lidí poněkud jiné (i věkově). Pokud začnete ihned po střední škole podnikat, tak si uzavřete i ten sociální okruh v zaměstnání. Bude Vás to limitovat jednak v tom, aby Vás někdo doporučil na významnější zakázku a budou se Vám obtížněji shánět lidé (spolupracovníci) u kterých VŠ má podstatnou roli. Na začátku podnikání to tak vnímat nemusíte, ale v pozdějších stadiích Vám to bude scházet.
Jirka několikrát zmiňuje povinnosti na vysoké škole a otázku jejich smyslu. Ano, na vysoké škole budete učit věci, které nebudete nikdy potřebovat a dokonce Vás z nich budou zkoušet. A přesto to dává smysl – za 5 let na VŠ si skvěle vytrénujete frustrační odolnost. Zkrátka nedělat jenom věci, které Vás baví, ale které přesto musíte dělat. V podnikání jsou to kolikrát ty „neradostné“ věci hrají podstatnou roli.
Sebeorganizace - na většině VŠ se půl roku nemusíte denně učit a připravovat. Vše se pak zkoncentruje na několik týdnů zkouškového období, kde se musíte připravit na několik zkoušek a zorganizovat si čas , abyste vše stihli. Když to děláte opakovaně – vycvičíte si perkektně mozek, zvládnete tak za krátkou chvíli absorbovat řadu znalostí a jak je prezentovat. Na gymnáziu jsem měl spolužáka, který na tom byl se schopnostmi učení zhruba stejně jako já. Po té co vystudoval veterinu (mnohem náročnější školu než já) – tak se jeho schopnost si zapamatovat cokoliv znásobila. Ve svém okolí vidím, že ti podnikatelé co nemají VŠ, tak mívají problémy s organizací svého času i času ostatních lidí. Chybí jim občas strukturované a systémové myšlení.
Zkouška jako nácvik obchodního jednání – i když se od ústních zkoušek na řadě škol pro neobjektivitu a z části pro pohodlnost upouští, tak když se na ně podíváte jinou optikou, uvidíte, že v podstatě jde o to, že musíte zkoušejícího přesvědčit o tom, že daný předmět znáte. Je to stresující záležitost, ale v obchodním jednání jde o to samé. Musíte protistranu přesvědčit o tom, že má spolupracovat s Vámi. Mlácením prázdné slámy, neznalostí, nepřesvědčivým projevem to nezvládnete. Vyvrcholením tohoto tréninku jsou státnice – kdy jste před celou komisí. Jak moc se to liší, když budete sedět před představenstvem nadnárodní firmy a budete jednat o miliónovém obchodu? Takový soustavný trénink na VŠ je neocenitelný.
Řízení lidí – asi mi nikdo nebude odporovat, že management lidí je základním prvkem podnikání. Na VŠ si to můžete díky působení v různých studenstkých organizací i klubech vyzkoušet bez toho aniž byste díky chybě přišli o peníze nebo zaměstnance. Já jsem např. organizoval studentské plesy, byl jsem členem Akademického senátu. Vše mi dalo cenné zkušenosti jak jednat s lidmi a to nejen ty pozitivní, ale i řadu negativních. Nestálo mě to krom mého času nic.
Posledním argumentem na VŠ byly jazyky. Ty se skutečně na VŠ neneaučíte, ale najdete zde jedinečné příležitosti. Můžete jít na rok studovat s Erasmem do zahraničí – kromě samotného jazyka, Vám to neuvěřitelně rozšíří obzory. V rámci studentské organizace AISEC si můžete vyzkoušet dobrovolnickou práci po celém světě. Jako student VŠ můžete vyjet do USA nebo Kanady na 4 měsíce v rámci programu Work and Travel a pracovat tam. Skvělá příležitost pro studenty je tzv. stínování manažerů – já jsem tak třeba strávil týden po boku ředitele českého Microsoftu. Zkušenost to byla k nezaplacení.
Sebevědomí a ambice – co Vás bude více motivovat – vzdálené ikony typu Marka Zuckerberga nebo Vás blízký kamarád, s kterým jste propařili nespočet studentských nocí, který právě prodal svou první firmu zahraničním investorům nebo vydělal první milión dolarů? Čím více obtížnější školu si vyberete a dokončíte ji, tím větší budete mít sebevědomí. Na rozdíl od firmy, kde jeden rok vyděláváte milióny a za dva roky jste v mínusu, Vám škola a titul zůstane. S velkou pravděpodobností tak budete mít z VŠ kamarády, kteří Vám nasazují laťku mnohem výše, než ti ze základní nebo střední školy. Budete tak mít mnohem vyšší cíle a ambice než jenom překonat sousedy z malého města. Všimnul jsem si toho u několika zakladatelů startupů – ti z menších měst měli tendence se věnovat nejdříve českému trhu a až potom tomu zahraničnímu. Přitom kdyby se zaměřovali na zahraničí rovnou, tak by se posouvali vpřed mnohem rychleji.
Na úplně jiný level se dostanete když budete studovat na některé z prestižních škol v zahraničí – otevře se Vám neuvěřitelný svět příležitostí viz můj článek o Columbia University.
V poslední době vidím mnoho mladých lidí, kteří se nechávají zlákat „jednoduchým“ podnikáním a myslí si, že budou vydělávat peníze jako youtubeři nebo tím, že budou přeprodávat levné cetky z AliExpressu. Mají pocit, že nemusí nic moc umět a znát, nemusí se někde namáhat a učit a vše jak si přijde samo – stačí vydržet. Bohužel jsou ve velkém omylu a Jirkův článek tak k tomu trochu přispívá.
Během podnikání se Vám zkušenosti nabyté na vysoké škole budou hodit i když zrovna znalosti to nebudou. Pokud máte vyšší ambice než jenom uspět ve svém rodném městě, tak bych Jirkovi i ostatním bych doporučil, aby přece jenom nějakou vysokou školu zkusili. A proč nezačínat hned s podnikáním při škole najdete tady.
Podělte se o svůj názor v komentářích.